Myšlenky jsou svobodné!!

Kromě všech dalších důvodů, je software jednoduše takové povahy, která nedovoluje patentovatelnost. Logika počítačových programů je kombinací matematických a slovních výrazů a ta si zaslouží svobodu slova.

Máme důvody proč stále nemáme patenty v každé oblasti duchovní činnosti. Patenty jsou udělovány na motory a pneumatiky, ale ne na literaturu, hudbu či obrazy. Teoreticky by patentový úřad neměl udělit patent na matematický vzorec a neměli byste si jít pro patent, když objevíte nový chemický prvek či další planetu za Plutem. Je v pořádku udělit časově omezený monopol na některé věci, ale to je už otázka pro druhé.

Patenty na software omezují svobodu vyjadřování a tato svoboda je příliš důležitá, aby byla obětována „patentové mafii“ a velkému lobistickému průmyslu. Někteří tvrdí, že software je „zkonstruovaný“. V praxi je ale software „psán“. Počítačový program obsahuje slova, čísla a matematické symboly. Během psaní počítačového programu by nikdo neměl být omezován patenty, které činí ilegálním vývoj myšlenek v jakémkoliv směru.

Patenty na software jsou právě tak špatné jako rozšíření patentového systému na literaturu. S patenty na části příběhu by žádný film nemohl být zveřejněn bez kontroly, zda v dějové linii není nějaká všeobecná myšlenka, kterou někdo patentoval během minulých 20 let. Zde je příklad: Na první pohled jsou Hříšný tanec (Dirty Dancing) a Titanic dva odlišné filmy. Ovšem pokud by zde byly patenty na části příběhu, pak by tvůrci Hříšného tance mohli žalovat studio, které vytvořilo Titanic. Oba filmy mají scénu v které chudý chlapec odvede bohatou dívku z oslavy její společnosti na taneční zábavu do své společnosti a jí se to líbí. Hříšný tanec se začal promítat devět let před Titanicem, takže patenty by byly stále při síle. Nikdo neví, zda se James Cameron nechal inspirovat Hříšným tancem, když psal scény pro Titanic. Možná Cameron nikdy neviděl Hříšný tanec, ale patent (kdyby existoval), by mohl být proti němu kdykoliv použit.

Všichni ti právníci, kteří agresivně žádají neomezenou patentovatelnost, by se měli aspoň jednou zamyslet nad tím co patenty znamenají pro jejich profesi. Právník, který píše smlouvu, aby byl vyřešen určitý problém, má práci, která je velmi podobná práci programátora. Programátor píše řádky programového kódu, které na sebe navzájem odkazují a obsahují definice a to je totéž co smlouva. Právníci jsou svobodní ve psaní čehokoliv co vyřeší problém, pokud nic neukradnou. Programátoři mají nárok na tutéž svobodu.

Novináři by si měli položit tutéž otázku. Zatímco většina novinářů chápe, že softwarové patenty jsou problematické, přesto stále existují takoví, kteří věří, že softwarové patenty jsou nezbytné k ochraně práv autorů. Práce novinářů je chráněna autorským právem a stejně tak i práce programátorů. Práce novinářů není omezena patenty na strukturu článku nebo patenty na určité fráze a programátoři by měli mít tutéž svobodu jako novináři.

Všechno, co my, kritici softwarových patentů, žádáme, je to, co spisovatelé a právníci pokládají za samozřejmost: Nechceme nic ukrást, ale pokud vytvoříme něco absolutně nezávisle, nechceme, aby kdokoliv mohl přijít a okrást nás s patentem v ruce.

Klikněte sem, pokud si chcete přečíst co znamená a co neznamená termín „patentová mafie“.