| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Trh práce a ekonomikaZrušením softwarových patentů, by Evropa získala významný vliv na konkurenčním trhu nad USA a vytvořila pracovní příležitosti v EU. Uzákonění softwarových patentů by mělo opačný efekt.Dne 18. května 2004 Rada EU pro konkurenceschopnost (Competitiveness Council) interpretovala svůj záměr zavádějící cestou. Oznámila politický souhlas se směrnicí, která by uzákonila softwarové patenty v EU. Tímto se tato rada vysmála svému jménu a ublížila tak Evropě. Třebaže některé velké evropské společnosti žádají softwarové patenty (částečně proto, že nerozumí problému), prospěch pro evropskou ekonomiku je velmi pochybný, zatímco negativní důsledky jsou zřejmé. Největší prospěch z takové směrnice by neměla EU. Ve skutečnosti většina softwarových patentů v Evropě patří držitelům mimo EU. EU má v současnosti obchodní deficit v softwaru oproti USA v desítkách miliard Eur. Za velkou část tohoto deficitu vděčíme monopolům, které jsou vlastněny jistými americkými softwarovými společnostmi. Tyto společnosti ovládají největší a nejlukrativnější části softwarového trhu. Za výrobky monopolu vždy platíme víc než je solidním tržní cena. Proto by mělo být hlavním zájmem EU zajistit konkurenční trh, za který nebude muset Evropa platit. Nikdy není dobrou politikou zvýhodňovat monopoly a je jedno kde sídlí. Ale posilování cizích monopolů je sebedestruktivní chování.
„Více patentů ve více průmyslových
odvětvích a s větším rozsahem není vždy nejlepší
způsob jak maximalizovat spotřebitelskou prosperitu.“
Je zde mnoho důvodů, proč na tom bude EU lépe, když zamítne softwarové patenty, než když je uzákoní. Zde jsou klíčové důvody: 1. Softwarové patenty znevýhodňují domácí softwarový průmysl. Softwarové patenty posílí velké společnosti mimo EU na úkor malých a středních podniků. S výjimkou firmy SAP se Evropský softwarový průmysl skládá z malých a středních podniků. Evropa je kolébkou klíčových projektů otevřeného softwaru. Velmi brzy přijala trh s otevřeným softwarem, který vytvořil nové pracovní příležitosti související s otevřeným softwarem. Jendou z možností je expandovat do Asie, kde vlády ještě více podporují otevřený software. S mnohem menší pravděpodobností zde bude otevřený software omezován patentovým systémem než v EU. 2. Evropské státní správy, podniky a spotřebitelé mají díky softwarovým patentům vyšší náklady na software a zboží obsahující software. Bez softwarových patentů je otevřený software skvělou příležitostí k snížení cenové úrovně standardního softwaru. Tato možnost by neměla být obětována. Evropa si potřebuje uvědomit tyto úspory nákladů a investovat je do vlastního růstu. 3. Více konkurenční softwarový trh znamená více inovací. To má za následek vyšší produktivitu ve všech oblastech, kde se užívá software. V kombinaci s výše uvedenými úsporami nákladů, by to znamenalo významnou konkurenceschopnost nad stále více patenty sužovanými USA.
„Mírný režim ochrany intelektuálního
vlastnictví vedl v minulosti k velmi inovativnímu a konkurenčnímu
softwarovému průmyslu s malými vstupními překážkami. Softwarový
patent, který slouží k ochraně vynálezů netechnické povahy, by
mohl zničit vysokou úroveň inovací.“
4. Patentový systém přichází
s různými přímými a nepřímými náklady, a není zde
žádný ekonomický důvod, který by to ospravedlnil.
Zvyšující se náklady
patentového systému jsou fakticky placeny zákazníky. Patentový systém by
neměl být rozšířen, pokud zde nebudou dostatečné důkazy, že
může být prospěšný.
5. Pro celkovou ekonomiku je více práce ve výrobě a službách cennější než více práce v patentovém systému. V konečném součtu není řešením, vytvářet pracovní příležitosti v byrokracii a právních firmách, zabývajících se patenty. Patentový systém patří do režijních nákladů. Pokud se rozšíří do oblastí, kde způsobí vážné poškození, jako je software, pak je docela možné, že každá další pracovní pozice v patentovém systému nepřímo zlikviduje značné množství jiných pracovních pozic. 6. Velké společnosti si pouze chtějí „najímat“ (outsource) na práci v softwarovém vývoji pracovníky jiných firem. Logika firmy Siemens je jednoduchá: propustit 20 programátorů v Evropě, najmout 30 (za zlomek nákladů) v Bangalore (Indie), mít jednoho právního zástupce na patenty v Mnichově, který zpracovává výsledky těchto 30 indických programátorů. O pár let později, budou najímat (outsource) na práci patentové právníky u firem v Rumunsku. Pro srovnání, malé a střední IT společnosti jsou hodně orientované na služby. Potřebují, aby jejich personál byl v úzkém kontaktu se zákazníky. Také musí platit daně v místě svého působení. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||