Vyděračství

Jsou zde tři odlišné skupiny, které chtějí ždímat úplatky za ochranu ze softwarového průmyslu: patentový systém sám o sobě, společnosti jejichž obchodním modelem je produkovat soudní procesy a ne produkty a velké společnosti.

„Patentová mafie“ vynucuje poplatky za ochranu způsobem, který je úžasně podobný skutečnému vyděračství. Pokud kriminální gang chce vyždímat peníze z majitele restaurace, pošlou někoho, kdo mu vysvětlí, že „potřebuje“ být pod jejich ochranou. Jestliže to není pochopeno, pošlou nějaké další kriminálníky, kteří mu poškodí restauraci, aby ukázali, že skutečně potřebuje jejich ochranu. Není nic špatného na poskytování bezpečnostních služeb, ale je ohavné uměle vytvářet problém, aby bylo možné prodat svoje „řešení“.

Někteří specialisté na patenty říkají, že by společnosti měly jednoduše vymezit jistou část svých zdrojů, například 10% jejich zisků, pro patentovou ochranu. Už neříkají, že lepší alternativa by byla, vyloučit úplně nutnost těchto nákladů. Patentový systém může být přijatelný jen ve velmi málo případech, ale neexistují žádné důvody pro rozšiřování patentového systému na software, který je již velmi dobře chráněný autorským zákonem (copyright). A svět jistě nepotřebuje všech milión patentů, kterého jsou dnes v platnosti. Méně by bylo více.

Na úkor zbytku ekonomiky učinily některé společnosti prosazování patentů svým hlavním obchodním záměrem. Jinými slovy: Vytvářejí patentové soudní procesy namísto skutečné produktivity. Na přední stránky novin se dostala firma Eolas, poté co soudní nařízení udělilo této společnosti o jedné osobě přibližně 500 milionů Eur jako odškodnění od firmy Microsoft. Je to další forma patentových vyděračů: společnosti, které mají nějaké patenty ze slavné minulosti. Pověstným příkladem je firma Unisys, která bývala velmi významnou IT společností, ale ztratila na významu. Její právní oddělení, které se vezlo na patentech patřící populárnímu grafickému formátu GIF, trhalo rekordy tržbami z nových obchodních příležitostí.

Tento pozoruhodný trend směrem k zavádění patentových vyděračů, způsobuje vážné znepokojení. S firmami Acacia a Forgent, má svět nyní dvě veřejně obchodovatelné společnosti, každá z nich s desítkami milionů Eur v bance, které jsou získávány zejména z výnosů za patenty. Firma Acacia nedělá nic jiného, než že získává a zpeněžuje patenty. Firma Forgent je ve skutečnosti malý softwarový podnik, ale 90 % výnosů pochází z uplatňování patentů. Hlavní patent firmy Forgent se váže k technice, která se užívá v souvislosti s grafický formátem JPG.

Společnosti nejenže používají patenty proti softwarovým vydavatelům, ale také proti softwarovým uživatelům. Například, firma Acacia požadovala po každé vysoké škole ve Spojených státech zaplatit 5000 amerických dolarů, pokud nabízejí dálkové studium prostřednictvím videa na Internetu (Internet videostreaming).

Na tomto konceptu by nebylo nic špatného, pokud by příslušné společnosti byly významnými inovátory a ušetřily ostatním úsilí nesmyslnou činností. Bohužel, není tomu tak. Důvod, proč společnosti mohou být nuceny platit peníze těmto spekulantům a vyděračům, je, že oni první registrovali nějakou myšlenku. U spekulantů a vyděračů má nejvyšší hodnotu patent na myšlenku, která je nejrozšířenější. Nicméně, pokud je tato myšlenka velmi rozšířená, pak by neměla nikdy přijmout patentovou ochranu. Způsob, jakým se hra hraje je, že patentoví právníci píší dlouhé popisy jednoduchých myšlenek. Rozšířené a banální věci pak na patentovou komisi působí úchvatně. Některé patenty se skládají z deseti i více stránek, ale můžou být „porušeny“ jedním řádkem programového kódu.

Klikněte sem pro informace o tom, proč softwarové patenty představují riziko a tím ztrátu investic.