Legislativní návrhy

V obvyklém několikerém projednávání mezi institucemi EU, byly prozatím tři různé koncepty směrnice o softwarových patentech. První a třetí koncept by softwarové patenty povolil, zatímco druhý ne.

20. února 2002 Evropská komise představila svůj původní návrh, který by v EU uzákonil softwarové patenty. Na první pohled, tento návrh „směrnice pro patentovatelnost vynálezů realizovaných na počítači“ vypadal, že povolí pouze patenty na softwarově řízené technické vynálezy, ale ne na softwarová řešení. Nicméně nevytvořil jasný předěl mezi rozumným technickým vynálezem a ryzím logickým programem. To také bylo úmyslné, protože celým záměrem bylo povolit softwarové patenty bez přiznání, že tomu tak skutečně je.

24. září 2003 Evropský parlament schválil různé druhy dodatků, čímž, pokud jde o  softwarové patenty, otočil původní návrh o 180 stupňů. Základní rozdíl byl v tom, že Evropský parlament se rozhodl zcela jasně definovat co ve smyslu patentového zákona je a co není „technický“ vynález. Například zpracování dat bylo výslovně vyloučeno z definice „technické řešení“, zatímco řízení přírodních sil bylo stanoveno jako požadavek pro patentovatelnost.

Tento návrh Evropského parlamentu, ale neznamená, že by nemohl být patentovatelný vůbec žádný software. Omezil by se pouze rozsah patentovatelnosti na ta softwarová řešení, která mají významný dopad v reálném světě. Takže Evropský patentový úřad by už nemohl říkat, že indikátor průběhu (progress bar) má „technický efekt“ zvýšení použití počítačové obrazovky. Virtuální nakupovací vozík by nemohl být považován za technické řešení, pouze proto, že se při ní využívá nějaké komunikace mezi několika počítači. Ale počítačově řízená brzda osobního auta by stále mohla být patentovaná pokud to bude lepší brzda, a to proto, že brždění auta zahrnuje řízení přírodních sil. Stále platí, že software v takovéto brzdě by byl chráněn autorským zákonem.

Evropský parlament ve skutečnosti navrhoval velmi dobře definovaný kompromis. Tvůrci a uživatelé běžného softwaru by byli chráněni před výroky o porušení patentových práv. Programátor, který píše program by věděl, že cokoliv sám naprogramuje patří jemu samotnému. Nicméně, skutečné technické vynálezy by zůstaly patentovatelné pokud by se týkaly řízení přirodních sil.

18. května 2004 oznámila Rada EU „politickou dohodu“ na jinou verzi směrnice, která je velmi podobná té od komise EU a tím pádem neodráží vůli Evropského parlamentu. Ve skutečnosti zašla rada EU dokonce ještě dál než komise EU a to s ohledem k tzv. „programovým požadavkům“. Pracovní skupina na softwarové patenty Rady EU se většinou skládá z lidí, kteří jsou součástí patentového systému a proto není žádným překvapením, že prosazovali rozšíření a ne omezení patentovatelnosti. Tato politická dohoda z 18. května 2004 dosud nebyla oficiálně přijata jako konkrétní návrh rady EU. Ještě neproběhlo žádné oficiální hlasování. Stejně, i kdyby Rada EU tento návrh přijala, prozatím by stále nebyl účinný, protože by putoval zpět do parlamentu EU.

V případě, že vás zajímá více detailů o různých legislativních návrzích a jejich právním významu, máme pro vás doporučení. Kritici softwarových patentů z FFII (Foundation for a Free Information Infrastructure – Nadace pro svobodnou informační infrastrukturu) vytvořili různé články, řešící konkrétní sporné otázky vztahujících se k těmto legislativním návrhům.

Klikněte zde pro více informací o roli různých členských států EU v tomto zákonodárném procesu.