Spolurozhodovací procedura EU

Evropská unie má tři různé postupy tvorby zákonů. Ten, který se využívá při tvorbě směrnice o softwarových patentech je spolurozhodovací postup, při kterém Evropský parlament (European Parliament) a Rada EU (EU Council) musí dosáhnout společné dohody.

Evropská komise je jednoduše řečeno iniciátorem a projektovým managerem. Nejprve je Evropskou komisí vytvořen a předložen legislativní návrh. Bohužel, na rozdíl od toho jak to funguje ve většině zemí, to není parlament kdo dělá první krok. Evropská komise sídlí v Bruselu a je provozována úředníky, kteří jsou zaměstnanci EU. Předseda Evropské  komise a komisaři jsou jmenováni Radou EU a schvalováni hlasováním Evropského parlamentu.

Evropský parlament má v porovnání s národními parlamenty omezená práva, ale při spolurozhodovací proceduře má větší moc než u ostatních procedur. Členové Evropského parlamentu („MEPs“) jsou voleni přímo občany členských států Evropské unie. Poslední evropské volby se konaly v červnu 2004. Počet členů parlamentu za každou zemi odpovídá její velikosti, ale ne proporcionálně. Například Německo jako největší země si volí 99 členů, ale Lucembursko volí 6. Takže připadá jeden člen parlamentu na 800 tisíc Němců oproti 6 členům parlamentu na přibližně poloviční počet Lucemburčanů.

Rada EU je zastoupením jednotlivých členských zemí. Pokud to přirovnáme k akciové společnosti, je Rada EU něco jako valná hromada akcionářů, na které se schází všichni vlastníci společnosti k přijetí důležitých rozhodnutí. Členské země jsou v ní reprezentovány svými národními vládami. V porovnání s Evropským parlamentem má Rada EU obecně větší moc. To také způsobuje některé problémy v procesu přijímání směrnice o softwarových patentech. Ale v opačném případě by členské země musely více ustoupit ze své svrchovanosti. Pokud by se Evropská unie stala plnohodnotnou parlamentní demokracií, potom bychom se stali „Spojenými státy Evropy“. Zatímco současná EU je někde mezi zónou volného obchodu a samostatným státem.

Pokud neexistuje všeobecný souhlas s legislativním návrhem, spolurozhodovací procedura vyžaduje několik jednání (back-and-forth) v Evropském parlamentu a Evropské radě. V každé instituci může dojít až na troje projednávání. Jestliže první projednávání v každé z obou institucí nevyústí v dohodu, potom probíhá druhé projednávání v Evropském parlamentu. Pokud druhé projednávání v Evropském parlamentu vede k rozdílnému výsledku oproti tomu co rozhodla Rada EU v prvním projednávání, nastává druhé projednávání v Evropské radě. Jestliže ani tehdy nedojde k dohodě nastává smírčí jednání. Pokud smírčí jednání přinese výsledek (což není jisté a může to zabrat hodně času), potom Rada EU a Evropský parlament dohromady zasedají u třetího projednávání pro schválení výsledku smírčího jednání.

Na první pohled se zdá, že Evropský parlament a Rada EU jsou si v tomto rovny, ale není to tak úplně pravda. Nevýhodou Evropského parlamentu je jeho druhé projednávání. V druhém projednávání nemůže Evropský parlament navrhnout žádné nové dodatky. Může pouze znovu potvrdit ty z prvního projednávání. A k opětovnému potvrzení těchto dodatků nebo k odmítnutí celého legislativního návrhu je v každém případě potřeba nadpoloviční většina všech členů parlamentu. Jinými slovy, všechny nepřítomnosti a zdržení se hlasování technicky nahrávají legislativnímu návrhu Rady EU. Takže Evropský parlament potřebuje výraznou většinu, aby něčeho dosáhl ve druhém projednávání.

Klikněte zde pro informace o legislativních návrzích směrnice o softwarových patentech.